Na začátku letních prázdnin študáků jsme vyrazili směr Slovinsko. Bylo to mé podruhé, ale poprvé jsem byl ještě kluk, co si hraje s kamením, takže si pamatuji jen útržky. Cesta byla předem naplánovaná, takže nás nemohlo nic zaskočit. Po celém dni, který jsem strávil focením na svatbě, mě čekala cesta autem – za volantem. Naštěstí jsem na to nebyl sám.
V ranních hodinách se dostáváme do Rakouska, alpská panorámata kam se podíváš. Výhledy nádherný, cestující na zadních sedadlech jakbysmet. Asi jim bylo líto, že nejsou sobotní večer u zdroje, tak nám chtěli ukázat, že za to umí vzít i v autě. Světlo střídá tmu. Projíždíme jedním tunelem za druhým. Střih. Vyjíždíme ze tmy (Karavanken tunnel – Hruški vrh), vítá nás téměř jasné počasí. Jsme ve Slovinsku. Za chvíli zase v Čechách, když míjíme Jesenici. Tu Slovinskou.

Naším cílem bylo jezero Bled, které leží na severozápadě Slovinska. Termální prameny proudící do jezera ze severovýchodu zajišťují dlouhou letní sezónu a velmi příjemnou teplotu dosahující až 26 stupňů Celsia. Nad jezerem naleznete stejnojmenný hrad, který se vyvinul z někdejší románské věže ze začátku 11. století. Přímo v jezeře leží ostrov, na který jsme se vydali lehce posilněni místním likérem zvaným Borovničevec druhý den pobytu. Na ostrově leží kostel Nanebevzetí Pany Marie, nyní již barokní verze ze 17. století. My jsme však okusili místní točené, kávu a před cestou zpět i teplotu vody. Kafíčko. Dva dny bylo málo. Určitě se někdy v budoucnu vrátím na bližší průzkum okolí.

Po dvou dnech balíme kufry a pokračujeme dále na jih po místní dálnici kolem hlavního města Ljubljan. Konečně (zhruba po 2 hodinách) přijíždíme do Piranu. Jedno z nejkrásnějších míst (měst chcete-li) ve Slovinsku bezpochyby. Velikostí připomínající Slaný, alespoň co se do počtu obyvatel týče. Přímořské městečko ležící na výběžku slovinského pobřeží. Jeho z jednou dominant je velké kruhové náměstí (Tartini Square), které není pro tento typ měst úplně typický. Nad náměstím se tyčí nepřehlédnutelná katedrála Sv. Jiří. V jedné z postranních uliček vedle Tartini Square jsme byli ubytování v apartmánu u pani mámy, která se dožadovala mluvit s námi česky. Zajímavá konverzace. Apartmány pěkné, hezký výhled z terasy, vybavení dostačující (klimatizace nám běžela o 106). Jen toho prostoru by člověk uvítal více. Ale co by člověk chtěl v přímořském městě, že?

Koupání rozhodně nechceš na lokálních „plovárnách“, které tu sem-tam potkáš. Poznáš je podle venkovní sprchy a především podle toho, že na 2m čtverečných je asi 32 dospělých a 18 dětí. Za to ty si najdeš pěkně místo u zdroje, hupsneš do vody z „mola“ a těžká pohoda. Pivo ti taky už pomalu začne chutnat, jelikož ho piješ třetí den. So, das ist wunderbar!

Ve městě je pořád co objevovat. Nádherné úzké uličky (romantika jako řemen), spousta lokálního jídla, příjemní lidé povětšinou a Mercator na každém rohu (místní Žabka). Navíc cestovky Slovinsko nemají (asi) v nabídce, takže sice za humny je dle zpráv zablokovaný příjezd do Chorvatska, ale nás to ani trochu nepálí. Ale není to jen o Piranu. V okolí je spoustu krásných míst a měst, které rozhodně stojí za to navštívit. My jsme prozkoumali např. nedalekou Izolu (staré rybářské město) a to je taky fajn podívaná. Jen škoda, že místní „chef“ v restauraci nebyl schopen poradit, kam pro čerstvé mořské potvory, nebo ryby. A pokud jste autem, tak se vyplatí určitě navštívit Škocjan caves (u vesnice Matavun), třetí největší vápencové jeskyně na světě. A po cestě zpět se můžete stejně jako my zastavit kousek u dálnice na Predjamském hradu, který se částečne nachází v předjeskynní oblasti a částečně byl vytesán do skály. Parádní podívaná. Pokud Vám to pořád nestačí, doporučuji třešničku na dortu kousek na jezerem Bled – soutěsku Vintgar Gorge. Jedna celá šest kilometrů dlouhá přírodní podívaná, zakončená vodopádem. Just…wow!

Pak to ale všechno přebije návrat do naší země, kde tě vítá Dolní Dvořiště přestavěné na zábavní park pro Rakušáky. Fakt nechutný, v noci dvojnásob. Sorry jako.