Když se něco zrodí „přes noc“, většinou je to nezapomenutelný. Tohle vzniklo na svatbě našich kamarádů v Chržíně sice ve čtyři odpoledne, ale vzpomínat na to budu též věru dlouho. Jediný co bylo potřeba rozseknout – Sicílie, nebo Sardínie? Vybrali jsme nakonec druhý největší ostrov, právě po Sicílii. Oficiálně Autonomní oblast Sardínie, kde se mluví jak italsky, tak sardinsky.
Úkol byl obkroužit ostrov a navštívit zajímavá místa po cestě, krom prvních dvou dnů. Ty jsme strávili v Cagliari s kamarádem Giannim, kterého známe ze Slaného. Moje první setkání s ním proběhlo konkrétně o Velikonoce, kdy nechápal od rána, co se děje. Pak byl najednou tak na bomby, což zas já chápal velmi dobře. Long story short. Každopádně supr sardiňan, který nám lehce ukázal zákoutí metropolitního města Cagliari. Padlo hodně pif a taky dovezený dar v podobě pálenky. Takže si umíte představit, jak krásný jsme byli druhý den. Ale na vyhlášeném fish márketu San Benedetto se to srovnalo jednim velkym a nákupem parádního oběda.
Střih – půjčujeme auto na letišti a valíme směr východ do Villasimius. Druhý den prochajda na Capo Carbonara (s výhledem na maják). Následně přesun po vých. pobřeží do Loceri. Přespávačka 4. den v Lanusei. Další den ráno hned v nedalékém Tortoli čumenda na červenou skálu Arbatax, pak dál severně zastávka na výhledy Monte Lopene. Výstup byl skrze park, kde bylo sic zakázané stanování, ale zase na odpoledně-večerní grilování fantazie. Stačilo se jen rozhlédnout, fleků (čti grilů) bylo několik. Potom jeden z mých plážových cílů – hned pod skalou Cala Fuili. Nocleh v Orgosolu. Až těsně před odletem jsme se od Gianniho dozvěděli, že to dřív bylo „proslulé“ místo sardinských pastýřů ovcí, kteří neváhali vzít bouchačku do ruky a jít řešit věci po svém. Režisér a scénárista v jedné osobě, Vittorio De Seta, o tom natočil biják Bandité z Orgosola.
Ráno valíme na doporučení našeho milovaného sardiňana na termálek, ale to jsme netušili, že to bude na úplně vyprahlé pustině. Nikde nic, jen keř a v tom 38 stupňovej bazének tak pro 4. Podotýkám – čeká se na to fronta! Když vylezeš, zjistíš, že ses vlastně zchladil. Bohužel, jen na dalších pár minut. Sorry, přesnější bude na pár vteřin. Následuje jezero Lago Lerno, supr oběd v Ozieri, most Pont´ezzu (kde mě kůň u svodidla donutil málem měnit trencle) a ubytování ve Florinas. Jelikož jsme za celý den neměli dost, odskočili jsme si na večeři na severo-západ do Alghera. Další supr žvanec a večerní procházka se zastávkou v přístavu, kde pěkně vyhrávala nějaká (nejspíš místní) kapelka.
Sedmý den začínáme dopo v Bose. Následně projíždíme oblastí (pár dní po), kterou zasáhly požáry (zažil jsem poprvé a byl to hodně zvláštní a zároveň smutný pocit bezmoci a zmaru). Další pláž u Santa Caterina di Pittinuri, Nuraghe Losa a nocleh v Nurachi.
Poslední tři dny začínáme na poloostrově Cabras (koupačka included), pokračujeme Oristanem. Zakončujeme povedeným ubytkem v Sini a příšernou véčou. Největší fail celého výletu. Hnus veličenstvo. Maso x druhů buď tuhý, nedodělaný a nebo žvejkačka pár ekselánc. Ráno další nuraghy (Su Nuraxi Barumini a Nuraghe Is Paras, Isili) a pak už směr trocha luxusu na závěr – moderní vila v Serri s house keeperem, který byl hodně vycepovanej od pani domácí. Ale rozhodně na nás udělal dobrý dojem, nechápejte mě vůbec špatně! Večeře, setkání s čecháčkama (vůbec první) a pak poslední chill na verandě.
Po blažené noci jedeme směr Cagliari, umejt káru, zaplatit pokutu za parking, dát poslední pivo s Giannim a hotovo. Kufr hážeme na pás a v Praze po chvíli zas valíme bulvy, proč to bylo „tak krátký“. Grazie!