V létě roku 2014 jsem se po zhruba 20 letech vrátil do Vysokých Tater. V mládí jsem tam byl několik let za sebou a nejspíš i proto, dnes raději vyhledávám turistiku a přírodu, než válení u moře.
Ubytování jsme zvolili ve Staré Lesné, hned pod Tatranskou Lomnicí. Známé prostředí. I když tam člověk jezdil ještě jako malý hoch, některé věci vám prostě uvíznou v paměti. A já to v Tatrách miloval. Jen škoda, že už tam dnes nejezdí ty staré „motoráčky“, už i tam zasáhla modernizace (překvapivě). Ale změnilo se toho mnohem víc. (Téměř) 20 let je sakra dlouhá doba.
Co jsme stihli za 5 dní? Hned první den Popradské pleso, klasika. Člověk se musí nejdřív dostat do formy, než bude chtít předvést nějaké výkony. Druhý den návštěva kamarádů a příprava na výstup k Teryho chatě. U piva jsme to pěkně vymysleli, ale uvidíme jaká bude realita. Počasí nám zrovna nepřálo.
Meeting point – Starý Smokovec. Žádné otálení. Na Hrebienok lanovkou, to nám ještě svítil punťa na cestu. Posilnění na Bilíkově chatě a krátký přesun na žlutou. Malá odbočka směrem zpět na Dlouhý vodopád. Zpátky na zelenou a štrádujeme si to pěkně až k Zámkovského chatě. Poslední zastávka, malé posilnění. Vývar ucházející. Doplnění tekutin a může se vyrazit. Cesta k Teryho chatě je krásná, vede Malou Studenou dolinou. Nám zase na chvíli cestu zpříjemnilo slunce. Když se dostáváme pod závěrečný výšlap a cestu po kamenech, nastává zlom a ze 4 jsme rázem jen dva 🙂 Takže se loučíme s kamarády a pokračujeme hore. Bylo to celkem náročné – nahoře na nás čekal silný vítr, mlha, lehký déšť. Ale taky dvě nožičky párku za 6 Euro a slušná česnečka. Jelikož počasí nám nepřálo, rozhodli jsme se jít stejnou cestou zpět. Pochod přes Priečné sedlo ke Zbojnické chatě nám nebyl místními doporučen.
Jelikož jsme se včera slušně rozehřáli, byl nejvyšší čas zkusit hlavní cíl. Další den nás čekal výšlap na Kriváň. Výchozí bod bylo Štrbské pleso. Odtud jsme se vydali po červené Furkotskou dolinou až k Jamskému plesu. Menší odpočinek a změna trasy. Dále už po modré až na vrchol. Bylo to nekonečné. Vrchol v nedohlednu, zahalen mlhou. Spousty turistů v protisměru, kteří se již vraceli dolů. Trošku nás znejistili. Ale nedali jsme se. Vidinou, že vystoupáme nahoru, jsme byli hnáni dál a dál. Přiznám se, že jsem chvílema hledal cestu, protože v té mlze to nebyla zrovna sranda. Nehledě na to, že cesta na Kriváň na konci již není cestou, jakou byste si nejspíš představovali. Na konci si připadáte jako kamzík a to doslova. Hop sem, hop tam.
Povedlo se, jsme nahoře. Posledních pár metrů bylo krušných. Mlha, kameny kluzké, bylo potřeba si dávat pozor. Nahoře nás čekala společnost v podobě jedné rodiny, kterou jsme pozvali na zaslouženou odměnu v podobě placatky domácí moravské hruškovice z Hrušek. Zahřála pěkně!
Cestou zpět nás zastihl silný déšť. Naštěstí až v okamžiku, kdy jsme se vrátili na normální kamenitou cestu. Na tuto skutečnost jsme byli vybaveni ponchem, takže nás to až tolik nepálilo. Návrat na hotel v osum večer. Pozdní teplá večeře bodla, stejně jako horká sprcha. K nezaplacení. Poslední den jsme již zabaleni na cestu do Čech vyrazili opět na Štrbské pleso a dali si pohodovou cestu k vodopádu Skok. Tělo zregenerovalo a my se vydali na cestu zpět do Prahy.