Neuběhl ani rok a museli jsme zpět. Vysoké Tatry mám hluboko zakořeněné v srdci, jelikož mám na ně z mládí spoustu vzpomínek. Na sever Slovenska jsme jezdili několik let celá rodina. Do Starého Smokovce a pak do Tatranské Lomnice. Nejhezčí dovolené. Kam se hrabou dovolenky u moře. Pche.

Sled událostí tomu letos dost nahrál, jak to už v životě bývá. Potřeboval jsem si odpočinout (hlava potřebovala) a zároveň si zavzpomínat. A navíc kamzík (Eliška) byl z minulého roku tak u vytržení, že chtěl repete a víc té krásy do sebe absorbovat. Myslím, že oba jsme dostali, co jsme chtěli.

Čekalo nás 5 dní v zatím neprozkoumaném Dolném Smokovci. Necelé 2 km jižně pod Smokovcem Starým. Zastávka vlaková v docházkové vzdálenosti (10min) od ubytování. Samotný pokoj nás lehce zaskočil, páč neodpovídal fotkám, dle kterých jsem to rezervoval na Bookingu. Ale naštěstí Elík není „princezna“ a takové věci vůbec neřeší. Thanks God.

Chytře jsme z Prahy vyjeli už (v úterý) po práci večer, takže jsme se kolem půl jedenácté ubytovali a měli tak druhý den rovnou možnost vyrazit na první zahřívací výšlap. Zvolili jsme nenáročný hike kolem Štrbského soliska.

Den první (15,7km; 6:15h): Štrbské pleso => Chata pod Soliskom (modrá – pivíčko a kuře!) => Nižné a Vyšné Wahlenbergovo pleso (modrá-žlutá) => Bystrá lávka (žlutá) => Capie pleso => vodopád Skok => Štrbské pleso.

Příjemná cesta, žádné velké převýšení vás tam nečeká. Pokud máte rádi plesa, na cestě je jich požehnaně. Při troše štěstí narazíte (jako my) na kamzíky, i když jen v dálce. Nižné a Vyšné Wahlenbergovo pleso je klasika. Na doplnění proteinů pěkná zastávka. Ideálně se zastavte u Velkého, kde je pěkné posezení kousek nad ním po levé straně na šutrech. Pak Vás čeká už klasika a to Vodopád skok. Po návratu do doliny jsme okusili místní Kolibu (těsně před koncem žluté, nedaleko areálu skokanských můstků – po vaší levé). Příjemná obsluha, dobré pivečko a skvělá kuchyň nás příjemně překvapila. Doporučujeme!

Další den jsme zvolili cestu od Popradského plesa, skrze Tatranskou magistrálu až do Starého Smokovce. Minulý rok jsme u Popradského plesa (výšlapu na Ostrvu) takříkajíc končili a bylo nám líto, že už se do krpálu nemůžeme vydat. Letos jsme to napravili.

Den druhý (20,8km; 7:37h) Štrbské pleso => Popradské pleso (červená – zastávka na česnečku a pivíčko!) => Ostrva => Batizovské pleso => Sliezský dom => Velická Poľana (zelená) => Starý Smokovec (žlutá).

Výstup na Ostrvu fantazie. Krásná cik cak cesta jak norský silnice. Slunce pálí do zad a jde se nahoru jedna báseň. Po magistrále je už to následně těžká pohoda. Jak se může zdát počet kilometrů pro někoho lehce děsivý, lze to ujít v mnohem rychlejším čase i se zastávkama na doplnění tekutin a něco k snědku. Je to v podstatě z Ostrvy už jen po rovince a pak z kopce dolu. Jen bacha na Sliezsky dom, tam teda místní holky čepujou pěkný hnědý. To vám povídám. A když k tomu ještě letos jedou vzpomínkový pívo (Zlatý Bažant) z roku 73 (dle staré receptury), je lepší to pít rovnou na 00. Napravit to můžete ve Smokovcích v místní burgrárně u hlavní silnice (Burger & Pizza Váňa). Aktuálně už jede jen burgry, cca 8 na výběr a fakt to bylo žrádlo. Hranolky s chutí vynechte.

Den třetí (15,5km; 7,10h): Starý Smokovec => Hrebienok (zelená) => Pod Slavkovským štítom (červená) => Slavkovský štít 2452m (modrá) => stejnou cestou dolu.

My jsme si před samotným výšlapem samozřejmě po ránu doplnili trochu živin do těla v podobě česnečky a pivíčka na Bilíkově chatě (10min od Hrebienoku) a to se pak jde jinak. Nohy zalité pívem (jednim) se zapalujou hnedle jinak. Po cestě vás nemine pěkný výhled na Malou a Velkou Studenou dolinu (ze Slavkovské vyhlídky) a pak už strmě hore. Já se dobrovolně přiznávám, že na konci už mi lehce docházeli síly. Už mi to ladně neskákalo po kamenech jako kamzíkovi přede mnou. Ale dobelhal jsem se. Holt únava materiálu je znát. Nahoře pecka. Když chytíte počásko, vidíte skoro všechno – Gerlach, Východná vysoká, Lomničák, nebo všechny možné štíty (Ledový, Sněhový, Pyšný,..). Žrádlo.

Den čtvrtý (19,6km; 8,11h): Štrbské pleso => Popradské pleso (červená – zastávka na pivíčko a skvělé tiramisu) => Nad Žabím potokem (modrá) => Chata pod Rysmi (červená – pivíčko a gulášek!) => Rysy => stejná cesta dolu.

Poslední den jsme zvolili (tedy asi spíš já a trochu toho lituji) Rysy. Nikdy jsem tam nebyl a asi už vím proč. Myslím si, že mamka tehdá moc dobře věděla, kam nás (a sebe samo) nebude tahat. Tohle bylo fakt nad naše síly. Milion lidí. To co na horách člověk nechce = davy rádoby turistů, kteří tam lezou v keckách, dámy oblečený jak na diskošku a chlapci vyštajlovaný, aby k nim samo hezky zapadli. A pak pod řetězem čekáš tejden, protože si madam neví rady, jak natáhnout ruku a vytáhnout se o 30 čísel výš. To bys blil, Milane. Ale to nejlepší vás čeká úplně nahoře, no foto mluví za vše. Takže Rysy jednou a už nikdy více.

Sečteno a podtrženo. Po roce opět velmi vydařené Slovensko. Mají to tam prostě pěkný, i když chápu, že Tatry nejsou pro každého. Za mě ale stále platí, že se tam dycky rád vrátím. Příště už konečně Slovenský ráj. To má zase jiný atmo.