Venku babí léto, které si chtě nechtě říká o menší couračku v přírodě. Balení je easy – pívo, pálenka, karimatka, spacák a pár hadrů. Aby se neřeklo. Ale zárukou kvalitního čundru není kořalka, nebo snad pěkný počasí. Nýbrž správný čundr boys.

Na nádru v Práglu se potkávám s Gučim. Loadujem se do vlaku a míříme do Žďáru nad Sázavou. Tam si připíjíme se zbytkem party (Pedrem a Mikim) v místním pivováru Revolta. Velký překvapením pro mě bylo setkání s dalšími slánskými cestovateli Časkem a Vilémem. Místní „chleba točenej“ tuze dobrej, mohu jedině doporučit. Večer pak rozkládáme spacáky přímo na místním zámku. Díky Miki, ehm, teda Zuzko! Pěknej start.
Druhej den jsme zamířili směr Račín přes stejnojmenný les, nedaleko zaniklé lesní úzkokolejky Hamry – Velké Dářko. Ta zde vznikla ve třicátých letech po velké sněhové kalamitě a silném větru, který polámal a vyvrátil na 3,5 mil m³ dřeva. Večer jsme vzali útokem Račínskou hospůdku na návsi a pěkně si užili do syta. Píva, kostky, poker. Jen ty ženský žádný. Ráno jsme panu majiteli vybílili ledničku, načepovali zrzka do petky a hurá na cestu. Velké Dářko (rybník o rozloze víc jak 200 ha, domov windsurfařů a dračích lodí) – Radostín – Hluboká – rybník Řeka – Ždírec nad Doubravou. Tam jsme to zakempili v nádražce a počkali na vlak do Chotěboře. Pivo a večeře ná námku dávala větší smysl, než táhnout ty líny nohy ještě 10 kiláků. Čas a žízeň byli proti nám. Večer končíme opět na zámku. Stylově – pívem a kořalkou.